Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz

                                         

Je možnéé, že to tak utíká ?Policiééé, zatkněte čas!!!!!!!

 

 

Vážení a milí čtenáři,návštěvníci mých stránek!!

Nebojte se zde vypovídat ze svých bolestí,které vám připravil život sám.Čteme příběhy v různých časopisech a kolikrát si člověkříká:"safraporte,taky bych napsal/a svůj životní příběh"-ale jaksi na věc pozapomeneme,nebo si myslíme,že by nám vlastní příběh nevybrali do tisku.Zde tedy vám dávám prostor,nebojte se Mikulááše v léétě,vždyť život píííše romááány.To by si fakt člověk nevymyslel.

Tím,že se člověk svěří se svou bolestí,se nám uleví,protože víme,že nejsme na ni sami!

Jsem přesvědčena,že je to určitá psychická terapie.V dnešní době si lidé málo povídají a svěřují se jeden druhému.Každý pospícháme a jeden na druhého nám nezbývá čas.Pořád je to lepší se vypovídat z našeho žalu,než brát prášky,řešit věc alkoholem,či se trápit,nebo si dokonce sáhnout na život....

 

Život je prostě velikýý záááázrak!!Važme si jej a užívejme si krásné chvíle,dokud to jenom trošku jde.

Tak šup-šup,neotáálejte!♥♫♥cink

http://cz.youtube.com/watch?v=OhmWWUwQcU0&feature=related

                               *

Až se nám bude zdát,že právě my prožíváme své špatné období,že jsme nešťastní a že nás osud nemá rád,uvědomme si,že mezi námi jsou lidé,kterým život zničili třeba lékaři už při porodu.Příběh jedné maminky,které porodníci zničili celý život jsem zde měla,ale už není funkční,proto jsem jej musela vyřadit.Tento a i jiné příběhy by měli vědět hlavně ti,kteří se na debatě v Novinkách neumí radovat naprosto z ničeho......


http://tubehned.cz/video/xPhAZr-uBUg/Marcela-Holanov%C3%A1-J%C3%A1-jsem-tv%C3%A1-st%C3%A1l%C3%A1.html

 

Nejde mi udělat link,kdybych se podělala do vejškyhihi....ale vy už si s tím budete vědět rady.♥♫♥škyt

Úúúúúúž to de!hihi♥škyt

Vždyť jááá jsem tvá stááláá,šťastnáá i z mááála♪tralaláááá♥♫♥

                                           *

Nyní máte unikátní možnost seznámit se  přímo s vlastním příběhem pana Drahomíra,který se mi svěřil se svým osudem po meilu:S jeho souhlasem tento příběh vám zde předkládám.

                                                

Sdělení přímého účastníka mozkové příhody pana Drahomíra.  

 

„Den D:13.11.2008 byl jako každý jiný den v rodinném domku mé přítelkyně.

Běžný den se obvykle skládal z obyčejných věcí,jako je například obléct si montérky,vzít si dvě 10° stupňové piva a vzdálit se na druhý konec parcely,kde byla hospodářská budova ze slepicemi,které jsem měl na starosti.

K pivu jsem přidával malou štamprdli pálenky,která mi dělala dobře,ale  před dnem D, asi 2 dny, jsem tuto medicinku nepoužíval.

V osudný den mi bylo nějak divně.Z nejasného důvodu jsem se vrátil do domku a zalezl do půdního prostoru,kde byl komplikovaný přístup,ale ukládaly se tam věci pro případně další použití,nebo pozdějšímu odvezení na skládku. Zde jsem zalehl na nějaký koberec.Pak mne přepadl třes celého těla,který v intervalech jsem zvládal,po automatickém vypoceni slaného potu,který jsem cítil v ústech.

V tomto průběhu se objevila dcera přítelkyně s dotazem, zda chci sanitku,tu jsem odmítl a předpokládal jsem,že se stresem dá žít,i pokud by byl trvalý.Toto mé špatné vyhodnocení situace se mi stalo osudným.

 

Pozdější třes celého těla jsem nezvládl natolik,že jsem neudržel stolici

a zkolaboval jsem bez možností pohybu,ale byl jsem v naději že přijde dcera.

Procitl jsem na JIPCE za hlaholu nějakých protivných zvuků,podobajících se zvukům jakýchsi zvonů.Dále mám v paměti,že mi asi sestra cpala namočený rohlík,který jsem vnímal,jako přesolené brambůrky.

Šok byl pro mě,když jsem zjistil,že i za pomoci návštěvy nejsem schopny dojít se vyčurat a vůbec ani s podporou stát.

Hodnotím-li z dnešního pohledu moje nevysvětlitelné chování,tak je to obdobné jak se chovají zvířata, když cítí svůj konec. Jako chovatel jsem občas nalézal uhynulá zvířata v tmavých a málo dostupných koutech.

Je to jen málo informací,které nebude zajímat širší okruh,ale napsal jsem to taky proto,abych se nezapomněl zeptat dcery a  přítelkyně,zda se na to dívám reálně a co mám doplnit pro konečnou informaci.“

Milý Drahomíre,děkuji za důvěru,kterou jsi mi vyslovil.Já dostála svému slovu,seznámit svoje čtenáře s Tvým osudem.♥♫♥šškyt

                                                               ****

 

Náhledy fotografií ze složky Fotogalerie

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

občas bych potřebovala Vaši sílu

(pindruše, 22. 2. 2009 17:37)

Přeji Vám krásný den.Moc děkuji,že jsem mohla nahlédnout do Vašich stránek.Jak to tak pročítám,tak zjišťuji,že muj problém není zdaleka tak hroznej jak si myslim.Mám dá se říct v rodině taky něco podobného. Ikdyž se mě to nedotýká tak moc asi jako Vás,je mi z toho někdy až moc zle. přála bych si mít Vás vedle sebe a něco se od Vás naučit a pochopit pár věcí.Děkuji Vám že jste! (pindruše120@seznam.cz)

Vzkaz pro Dášu

(PRALINKA, 4. 2. 2009 16:15)

Dášo,určitě se mi ozvěte-nenechala jste na sebe meilíííček,tak já nemám kam napsat-můj meil je na hlavní stránce.

životní úděl

(Dáša, 30. 12. 2008 15:20)

Dobrý den, moc zdravím, máme stejný životní úděl, myslím, že jsem ještě na tom hůř.Je-li možné navázat spolu spojení,velice ráda to přijmu. Jinak držím palečky a přejí hodně síly a dobré pohody do Nového roku 2009!

Milá Renko :-)

(Babočka, 20. 10. 2008 14:47)

Každý den se mi připomínáš něčím milým a já Ti za to děkuji :-)