Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz

Naše cestování♪♪♪frrrnk

                   

Zde bych ráda vypsala již publikované komentáře,které jsou

na jinéééé straně a pokračovala v novém vyprávění.

 

Pro nás je to tak dobrodružná věc,že jsem se rozhodla založit úplně novou,zvláštní exxxtrastránku, protože to si situace zaslouží!

 

Manžel velice nerad cestuje, protože pravou, postiženou nohu nezvedne.Tu jenom doma šourá po zemi, ale přece se mu daleko lépe chodí s peroneální páskou.Tu mu nasazuji na botu, do špičky udělám dírku a háčkem zaháknu.

 

Tak jako má někdo klaustrofóbii a různé jiné fóbie, manžel jí má

z cestování.Když někdy se podaří,že jednou za rok se rozhodne jet na Malou Stranu, stačí pomyšlení, že ho skřípnou dveře metra a je konec.

Nevím,co mám dřív držet,hůl,tašku,kabelku,manžela,dveře....

 

Ovšem tak se mu stýskalo po jeho milované Ostravě,po rodince,že se rozhodl zkusit "pocestovat".Bylo to velmi problematické.Stress udělal velký problém s nohou.

Noha "zamrzla", celá se zkroutila ve šlapce a nedala si říct.

 

Po jezdících schodech, kam jsme poprvé vstoupili po osmi letech onemocnění,to byl zážitek na celý náš život a NIKDY více! Manžel se nedržel madla,nenapadlo mně vůůůůbec,abych jej na to upozornila, já měla hůl,kabelku, tašku,ještě jsem manžela držela.

 

Jak jsme vstoupili na schody,to bylo pravé a dokonalé peklo!

Padali jsme dozadu,nééé,že bych si cucla šlííívovice,to néé 

v poslední chvíli jsem na manžela zahalekala,ať se drží madláááá,nebo se zabijeméé!Z posledních sil jsme to zvládli

a vystoupili ze schodů.

 

Po 8,5 letech se stal doslova ZÁZRAK.Ano,pro nás to zázrak byl.

V životě bych nevěřila, že se nám to poštěstí. Zkusili jsme sami dojet z domova na hlavní nádraží  a vlakem dojet k manželově milované rodině! Sestře Lence, u které jsme pár dní bydleli ,děkuji z celého srdce. Manžel byl tak šťastný!

 

 

Všichni se  první den sešli, aby se potěšili se svým  strýčkem

a bratrem Ivošem.V ten večer však se nepřišla potěšit se svým synem ta, která by měla být na přivítání jako první, přitom bydlí jen o pět vchodů dál...

 

I manželově sestře Katce musím z celého srdce poděkovat, že se

s námi potěšila a pozvala nás k ní domů.Byl to pro nás opravdu nezapomenutelný a silný zážitek.Zde již ta, na kterou manžel tolik čekal přišla, avšak k nám ke stolu si nepřisedla.Místo radosti, že vidí svého syna, po 8.letech doma, místo pochvaly a uznání, že to se mnou  dokázal, přijít po vlastních nohou, přišly od ní jen nesmyslné výčitky. Obrázky a Animace
 

 

Doslova řekla:"Ty jsi zapomněl, že máš matku, k vůli nějaké ženské"!

My bychom se k ní i vydali, ale vyjádřila se, že já k ní nesmím překročit práh a tak manžel řekl, že ani on nepřijde.Ostatně sám, bez mé pomoci by to ani nezvládl.

 

A protože beze mne nechtěl na návštěvu jít,odsoudila se matka sama.Já jsem manželovi nezakázala, aby se s mámou stýkal,to je jen a pouze manželovo rozhodnutí.

 

Po čtyřech letech 22.10.2012 jsme návštěvu opakovali,opět jsme dopadli stejně,jako minule.Všichni přišli,jenom matka ne!

 

Obrázky a Animace pro Lide

Potřebovala jsem jí,mááámu svého manžela,chtěla jsem

s ní komunikovat,jenže ona mně odmítala.Co se na tom nedá pochopit?Obrázky a Animace pro Lide
Ani rodina jí nechápe,co se do ní namluvili,navysvětlovali,nahučeli,ale je to pořád "prt platný"! obrázky na profil

Trápí tím hlavně sama sebe,protože jediná ona svého syna nevidí,jaký kus práce jsme spolu dokázali udělat.

Obrázky na Profil

Co se v jejím nitru děje,že ani mámy srdce se neumoudří,nad nesmyslnou nenávistí?

obrazky
 

Chtěla bych zde popsat naše dojmy z posledního cestování 22.10.2012-24.10.2012.Jeli jsme vlakem z Prahy do Ostravy,žiliňákem,žádným Penďulínem,ani ničím jiným.

 

Vláček byl čistý,jak chodby,kupé,tak i na WC,kde byly papírové ručníky,WC papír,okno otevřené,vzduch čistý.Cestovalo se nám opravdu moc príma.Nabídli nám i občerstvení,jak tam,tak i zpět.Půl litru gamgrííínusu:35kč:plechovka a plněný čokoládový rohlík:20kč.

 

Cestou zpět nabídli i noviny zdarma!

Neměli jsme kelímek na pití i ten jsme dostali a zcela ZDARMA!

Cesta trvala 3.5hodiny.Vyjeli jsme z Ostravy 8.30hodin,

na hlavním nádraží v Praze jsem dorazili ve 12hodin.

 

Nejhorší pro nás byl přestup z hlavního nádraží,kde jsme nevěděli,kam se vrtnout.Protože manžel nemůže jezdícíma schodama,museli jsme výtahem,který byl až na konci nástupiště.Vyšli jsme do podchodu,šli jsme o jedno nástupiště dál,tam jsem viděla na ceduli rychlík

na Cheb,zase jsme museli do výtahu,vyjeli nahoru a na peroně až úúúplně vepředu jsem viděla jakýsi vlak.

 

Tak jsem nechala manžela,běžela jsem úprkem za průvodčím,zjistila jsem,že je to opravdu on,zasejc zpátky

s jazykem na vessstě k manželovi.Ale to už jsem tušila,že vlak nestihneme.Šli jsme,jak nejrychleji to šlo,ale prostě to rychle nešlo,jak bychom potřebovali.

 

Průvodčí na nás ale počkal, protože já jsem udělala "vyfikundaci":manžela jsem trochu "vystrčila" na kraj peróóna,aby nás bylo vidět,že "utíkááme"!...

Vlak jsme zdrželi asi o 4-5 minut!!

 

KOMU Z VÁS SE TO PODAŘÍÍ!hihihi♪♪♪To je zážitek pro nás,zasejc na celý život!

 

PROSINEC 2016

 

Velice ráááda doplňuji o veledůůůležitou uniformaci! Stal se záááázrak! S mátí jsme si písemně vyměnily názory,vysvětlily,co třeba a stala se úúúžasnááá věc,ve kterou jsem ani nedoufala.Jojo,kdyby se vrátil čassss.....já bych věděla co s nííímmail.....♪♪♪tralalááá♪☼♪

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

cestování s invalidním človíčkem

(Lenka, 5. 11. 2012 17:24)

Milá Renatko, tvůj způsob humoru, styl řeči a to vše proložené humornými připomínkami dělá z celého vyprávění strašnou legraci. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že cestování s handikepovaným človíčkem není vůbec žádná sranda!
Jsou to vlastně skoro nachlup dva roky, co jsem si to mohla zkusit na vlastní kůži.
Komplikovanější jsem to měla v tom, že jsem z místa bydliště jela do bodu A, kde jsem "naložila" kluka na vozíku do normálního vlaku! Žádný City Elefant, když už, tak už... V zubech pomalu jsem ho vynesla do vagonu a za jízdy usadila na normální sedadlo! Jaksi v zápalu boje jsme zapomněli na vozík!
V pohodě jsme dojeli na Hlavák, tam jsem ho naložila na hřbet a snesla dolů na vozík, už jsem měla naposilováno a tak to šlo levou zadní.
Tam jsme měli rande s naší kamarádkou. Pražanda jak stehno, přišla uhnaná a roztlemené.. Uvítání od toho kluka ovšem pomalu nerozdýchala. Začal ječet na celej Hlavák... jéééé ahoj tetičkoooo... I bezďákům v tu chvíli zhaslo brko... jaké se tam najednou udělalo.. ticho... Kráčíme ulicemi a on každého nahlas zdraví!!! DOOOOBRÝÝÝ DÉÉÉÉN... Hrůza. Říkám mu, proboha, jsi v Praze!! TADY SE NEZDRAVÍ!!. Přeskočím děj i když byl hodně zajímavý, jak nejela nízkoplošinová tramvaj a my jeli opět normálním autobusem a normální tramvají.. Co mě ovšem strašně potěšilo, že ze strany pražanů jsme se setkali jen a jen s kladným přístupem. Naopak, byli skvělí a to mě hodně pomohlo.
Zvládli jsme i koncert skupiny Elán, to jsme již pražskými ulicemi proplouvali jako ryby ve vodě... I forky, kdy jsem měla hodně našlápnuto pomalu odjíždějící tramvaj dohnat a ten dobrák od kosti na vozíku zabrzdil a já si do svého naštěstí hodně obalého tukem bachoru vrazila madla. ... :)
Po několika dnech, jak jsem psala, jsme byli natolik otrlí, že jsme se pomalu ani nedívali, zda je cílová stanice opatřena symbůlkem - invalida.. tsssss... prostě normič... I noční tramvaj uprostřed noci jsem stopovala, ale to hovado nám, a dodnes nechápu proč, uprostřed křižovatky, zastavit odmítlo!!! :) Mrzli jsme, mokli jsme, vítr šílený, ale byli jsme strašně šťastní.. vysmátí a spokojení.
Celé tohle cestování jsme završili návštěvou u vás. To jsme měli rande na zastávce metra.. já neznala tebe, on tebe z fotek prý ano... A.. znáš to.. najednou se k nám přihnal tajfun Dora a já už zdáli věděla, že jsi to ty!!! Pusinkování, objímání, jakobychom se znali odjakživa viď? Jo a dostalas růži, pamatuješ???
Tuším, že on u vás strávil jedny z nejbáječnějších dní, kdy se vlastně poznal s tvým manželem a že si kluci teda rozumněli!!! Nejen přijetí, ale celková návštěva u vás, se velmi vyvedla a musím říci, že strašně ráda na to vzpomínám!
Jedna z posledních perliček byla, kdy Lenička už vážně nemyslela jako doprovod invalidní osoby, ... přesun z metra na na vysočanské nádraží... tady už to pudel nebyla.. Abychom se dostali na peron, čekalo nás dobrej čtyřicet schodů.. No můj batoh, jeho obr taška.. vozík... tož jsem vyběhla krapet výšeji a prvního vořešpruta jsem chytla za šooos s tím, že ále honem pomoc... Víš, koho jsme si "stopli"?? Kluky z Ukrajiny.. skvělí, báječní, vynesli ho nahoru, pomohli mi s vozíkem.. do toho jejich pro nás dávno zapomenutá ruština... a když, že jim šoupnu grošák na pivo, mi málem vynadali..
Cesta zpět opět do bodu A již proběhla bez problémů, mě akorát ještě čekala cesta domů.
A tak co ti chci, milá Renatko, jak jsem psala již, při čtení tvých řádků o cestování s Ivoškem jsem měla, jak se říká, hubu od ucha k uchu. Důvodem jsou právě výšeuvedené příběhy, které jsem zažila s člověkem, kterého stále ráda mám.
Prostě, Pražákům, těm je tu héééj.. http://www.youtube.com/watch?v=-v9YI79l_gc (i když by někdy ta koza byla mobilnější ...áááá )
Tolik vše ode mě.
Dodatečně bych vám chtěla poděkovat (s dvouletým zpoždením, ale přece), za báječnou návštěvu u vás!!!
P.S. Třeba někdy ... příště???

Re: cestování s invalidním človíčkem

(PRALINKA007007, 5. 11. 2012 18:06)

Ahoj Leni,díííftko jedna milenááá..hih♪♪Děkuji mocinky za krásný psaní.Toho lumpa,kterýho si doprovázela mi ani nepřipomínej:hihihííííí...jáá nemůůžůůůů!hehéé♪Když si vzpomenu,jak v šest rááno si začal vedle v pokoji píískat,myslela jsem,že ho zastřelíím do palicéé!hihih♪♪Psal mi z dětského pokoje do redakce SMS♪♪hih.Ráda na to vzpomínám a musím také vzdát poklonu Tobě,to by opravdu nikdo z těch poseroutkůůů,co meldujou kráávoviny,nezvlááádnul,ale taky panu ředitelovi,protože ten nejenže uvařil pro hladoleta,hihih,ale i se mu naprosto věnoval,což já opravdu uznáváám a dáváám váám oběma řád zlatéé notiččky!hihih♪♪Nebude to dlouho trvat a zasejc se uvidííme!♪♪šalaláá♪♪lalááá♪♪

Re: Re: cestování s invalidním človíčkem

(Zdenek Malkus, 5. 11. 2012 23:20)

...je to vše pravda a jen taková maličkost - ten invoš na káře jsem byl já...a opravdu nám všem bylo u Pralinky fajn. :-))) *zm*